Martin Marčáno Brož se stal prvním koloběžkářem, který oficiálně zdolal velmi populární Everesting. Tedy nastoupání 8848 výškových metrů na jednom kopci na jeden zátah. Jaké to bylo?
Co tě to napadlo za blbost?
Ty myslíš Honzíku ten Everesting jo?:D … Hele je to moc prímová věc, kterou jsem objevil přesně 30.4.2020, kdy o výzvě referoval můj mílařskej kamarád Michal Ozogán. No a my doma máme výzvy moc rádi, navíc když jsou nápaditý, mají smysl, z tohoto důvodu se Everestingu účastnilo také spousty známých sportovců jako Alberto Contador, Richie Porte, Mark Cavendish a další. U nás to byl Jarda Kulhavý, tak není špatný se do tabulek nechat zapsat mezi ně a nejlépe jako první koloběžkář. Ale je to vykoupeno obrovskou koloběžkovou dřinou. Tak jsem výzvu před závodní sezónou uložil v hlavě a vlastně jsem na ní zapomněl. No a po velmi vydařeném zakončení koloběžkové závodní sezóny na MČR v Konstantinových lázních, jsem myšlenku Everestingu opět vytáhnul a začal pracovat na hledání vhodné trasy.
Jaký jsou ofiko pravidla?
Celkový koncept Everestingu říká: Vyber si jakýkoliv kopec kdekoliv na světě a dokonči jeho opakování v jedné aktivitě, na kole, běháním, nebo online, dokud nedosáhneš 8.848 výškových metrů.
Pak je samozřejmě v příslušném výkladu pojmů upřesnění pravidel, například: Co je myšleno pod pojmem kolo, kde jsem koloběžku nenašel. Napsal jsem tedy organizátorům email s dotazem a fotografiemi (nějak jsem tušil, že koloběžku ještě nikdy neviděli) a došla mně kladná odpověď.
Jaký kopec sis vybral a kolikrát jsi ho vlastně jel?
Původně a částečně vhodný kopec jsem vybral známý průsmyk v okolí Prahy s místním názvem „Řevničák“, který se nachází kousek od domova a má pro koloběžkové splnění téměř ideální především stoupání na vzdálenost 5,3 km je to 287 výškových metrů s průměrně 5,4% stoupáním. Jeho nevýhoda ale spočívá v tom, že je tam docela provoz aut, takže první pokus jsem ukončil po nastoupených 4.568m a 171 km a zdolal alespoň tzv. Basecamp. A tak jsem jezdil po okolí a hledal ten správný kopec bez aut, no a ten jsem našel na Karlštejně, hned nad hradem, kde už tolik lidí nechodí, aut nejezdí. Tak jsem si na Stravě vytvořil 1 km dlouhý segment, který spočítal, že stoupání na 1 km bude 73 výškových metrů s průměrným sklonem 7,3 %, což je trošku víc, ale mně se kopec líbí. No a kalkulačka spočítala, že to budu muset vyjet 122x při celkovém nájezdu 243 km. Jen srovnání s 6x výjezdem na Mont Ventoux to činí 8800 metrů a 288 km, takže kam se hrabe Mont Ventoux na Český Karlštejnský kopečky.
Jaká byla taktika? A dodržels ji?
Připravoval jsem se docela laxně, prostě buď to vyjedu, nebo ne. Horší je si to říct v polovině, protože i ta půlka je těžká a pak víš, že se stejně musíš vrátit a dokončit plnou verzi. Navíc jsem (laxností) k výjezdu nakazil i přítelkyni Páju, takže jsme do toho šli spolu. Pája zjistila, že pokud se jí podaří vyšplhat do poloviny výzvy, byla by oficiálně zapsaná jako první česká žena a nejen na koloběžce, ale napříč všemi kategoriemi. No a příprava a taktika vycházela ze zkušeností a to: Nikam nespěchat (nástupy až 1000 výškových před cílem), neustále jíst a pít a zabavit v tom stereo-tipu hlavu.
No a jak se ti jelo?
Celkově se mně jelo na etapy. Jízdu jsme začali v 19:00 hod. a první a největší spánková krize padla v noci a trvala až do rozednění. Nepomáhali ani X-raidy (energetické tablety), prostě jsem usínal za jízdy. Ale ty 2 stupně celsia tě nenechali příliš spát.
Po rozednění spánková krize odešla a v polovině výzvy, tedy po šedesáti výjezdech začala přicházet druhá krize ale o dost lehčí z jakéhosi smyslu tohoto počínání na jednom kopci. Přestalo pomáhat rádio i spotify a ve chvíli, kdy Pája měla odjetu svojí půlku, tak na nás přijeli obecní strážníci, kteří celkem asertivně nicméně oprávněně vypakovali naší autozákladnu na parkoviště do vedlejší vesnice. A protože z pohodlí autozákladny nezbylo nic, než těch pár věcí schovaných ve křoví a po kapsách, tak jsem začal trošku pospíchat a vlastně přestal řešit krize, prostě jsem si pouze řekl, že jestli to vzdáš teď, tak to vzdáš i příště, a to byl pro extrémního koloběžkáře ten správný impulz.
Nakonec, byl ten kopec ideální, nebo bys příště našel jinej?
Pája by řekla, že je příliš prudký. Nicméně lepší kopec pro tento účel se tady u nás v okolí nenachází. Ale já ho mám rád, a kdybych ho už tak důvěrně neznal, bral bych jej znovu a stejně tak ho můžu pro výzvu každému doporučit. Nicméně už mám vybraný jiný kopec, tentokrát na krosový everesting!:)
Comments