„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší.“
- Jaroslav Foglar
PROLOG
Byl červenec 2013, stáli jsme v Paříži pod Vítězným obloukem a v nohách jsme měli Tour de France. Na koloběžce. Akci, která tak nějak stmelila v oněch dobách lidi, kteří se kolem koloběžek pohybují. Z této parádní atmosféry vznikla o rok později z pera Zdeňka Černého, Vaška Juna (kteří nás tehdy navštívili v etapě na Mont Ventoux) a Zdeňka Beneše akce, která se svojí jedinečností a neopakovatelnou atmosférou zapsala do koloběžkových dějin. Etapák. Etapový koloběžkový závod. Akce, na jejíž tři ročníky vzpomínají všichni, kteří měli to štěstí, že se jí mohli tehdy zúčastnit, téměř se slzou v oku. Závod, kde se nejlepší světoví koloběžkáři ze všech koutů světa, v čele s Finem Alpo Kuusistem, který ji dokázal třikrát vyhrát, utkali v bitvách, které vešly do historie.
Nebyla to však akce pouze pro vyvolené. Spolu se všemi těmi koloběžkovými mistry světa se Etapákem proháněli také obyčejní smrtelní koloběžkáři všech výkoností, aby pak se všemi velmistry našeho sportu proseděli večery pod hvězdami u táborových ohňů.
V květnu 2016 se Etapák konal naposledy.
A v říjnu 2021 se po pěti letech vrátil. Oheň táborový opět se rozhořel na sklonku dnů, kdy se borci ze 4 zemí plahočili po cestách dál... a bylo nám krásně. Na jaře 2022 se konal znovu a přinesl kombinací rovinatých rozbíječek a těžkých horských stoupání... a bylo nám ještě lépe. V květnu 2023 pak napotřetí putovali jsme po horských hřebenech a brodili zapomenuté řeky.
V termínu 16.-19.5.2024 se vracíme již počtvrté. Do Cíle neznámého ukrytého kdesi na konci světa v zemi nikoho. S mottem, který nám daly ročníky předchozí:
"...po cestách dál hledaj normální svět..."