Jak se z pokraji smrti dostat k přejezdu Kanady na koloběžce? Toto je příběh Guido Pfeiffermanna...
From zero na Cole de la Madeleine na Tour de France 2013
Ahoj Guido, když se řekne Rakousko a koloběžka, tak mi vytaneš na mysli hned Ty. Pamatuješ se, kdy jsme se potkali?
Vidíš, když se řekne Česká republika a koloběžka, tak si zase vzpomenu hned na Tebe, Honzo. Je to asi tím, že první koloběžkovo - sportovní kontakt byl s Tebou, když jsem Tě přes Facebook zval na Salzburg Bike Marathon - cyklistický závod v Salzburgských Alpách. Hned jsi mi odpověděl a 1. května 2011 jsme se tam potkali osobně. V té době jsem začínal a Tys vozil medaile z MS i ME a pamatuju si, jaks hned na začátku proháněl skupinku cyklistů. Dále jsem Tě neviděl, neboť jsem neměl takovou rychlost ani výdrž.
Jak dlouho si v té době jezdil?
Roky? Bylo to teprve několik měsíců, co jsem si koupil svoji první koloběžku. Pak jsem si něco udělal s kolenem a musel jsem si dát na nějaký čas pauzu. Je pravda, že jsem přes dvacet let nesportoval, jedl dost nezdravě a kouřil :-).
Etapák 2014 s Hannu Vierikkem a Alpo Kuusistem
A jak došlo k Tvému přerodu z nesportovce v koloběžkáře?
Tento rozhovor jsi nazval od Nuly k Hrdinovi. Upřímně, začínal jsem hodně pod nulou. V roce 2008 ve svých čtyřiceti letech mi byla diagnostikována rakovina slinivky. Jen rázná operace mi zachránila život - slinivku mi vyoperovali a muset jsem do sebe cpát hromadu léků. Následovalo šest měsíců chemoterapií a při výšce 185 cm jsem se dostal na váhu 52 kg. Byl jsem tak slabý, že jsem neušel víc jak 200 m. Začal jsem pro radost běhat a na konci roku 2008 jsem se zúčastnil běžeckého závodu na 7 km. Představ si to! Po dvaceti letech jsem běžel 7 km a hned za 33 minut. Pro mě to byl menší zázrak. Týdně jsem naběhal 60 – 80 km, ale bolesti v kolenou mě donutily přestat s během. Má dcerka měla malou skládací koloběžku a velice rychle jsem zjistil, že na koloběžce kolena nebolí.
V roce 2010 jsem četl v novinách článek o velkých koloběžkách a hned jsem si přes e-shop objednal koloběžku a zamiloval se. A byl jsem rychlejší a rychlejší!
Guido na Tour de France 2013
Tvůj příběh je opravdu fascinující! Znám Tě jen jako zdravého a silného koloběžkáře, který přejel na koloběžce Kanadu. Jak ses stal hrdinou?
Hrdina nejsem! Chci ale motivovat a inspirovat lidi. Když věříš, dokážeš i nemožné. I já šel krůček po krůčku. Hned v roce 2010 jsem jel svůj první maraton v Německu. Do té doby jsem nikdy víc jak třicet kilometrů v kuse neujel. V roce 2011 jsem se zúčastnil onoho Salzburg Bike Marathonu a v roce 2012 jsem zavítal na MS v koloběhu v Sankt Wendelu. A tam se mi změnil život. Začal jsem jízdu na koloběžce vnímat jinak a stala součástí mého života.
V dubnu 2013 jsem se k vám připojil na kempu KICK FRANCE 2013, když jste trénovali na Tour de France. Byl sníh, mráz, kolem -7°C a my ujeli přes 450 km ve třech dnech. Pak jsem se k vám připojil během vaší cesty na Tour a absolvoval s vámi tři alpské etapy. A najednou mi přestaly delší vzdálenosti vadit.
Přidal jsem se k vám s Jurkem Milewskim i v roce 2015 a ujeli jsme Paříž - Roubaix.
Na jaře 2016 jsme s Jurkem a Davidem Paškem přejeli Rakousko od jihu na sever. Podařilo se nám to pod 24 hodin - 406,6 km za 23:51. Naším mottem bylo: “NO LIMITS!”
A v létě 2016 jsem zažil své největší koloběžkové dobrodružství. Spolu s Pepou Kvitou a Frédéricem Benoist jsme přejeli Kanadu ze západu na východ. 5210km ve 42dnech.
Rád také vzpomínám na loňskou účast, kdy jsem s kluky absolvoval na koloběžce jednu etapu 100. ročníku Giro d’Italia.
Cíl přejezdu Kypru 2016
Přejezd Kanady
Rok 2017 byl pro rakouský koloběh zásadní. Čím?
V tom roce jsme pořádali v Salzburgu mistrovství Evropy. Byly to naše první mezinárodní závody, které jsme jako Rakouský koloběžkový svaz (TTVÖ) pořádali. Byla to pro nás neskutečná výzva a především díky práci a píli Davida Paška, jsme to zvládli. Jen to počasí nás zklamalo a závody silně ovlivnilo. Ale i tak jsme rádi, že tato akce velice pomohla zpropagovat náš sport v Rakousku.
A co do budoucna? Máš nějaké plány, cíle, výzvy?
To musím rozdělit do dvou rovin. Jedna je sportovní a druhá funkcionářská v rámci Rakouského koloběžkového svazu (TTVÖ). Jako závodník bych se rád zúčastnil letošního léta MS v Holandsku a konečně se umístil nějak lépe. Letošní sezona bude moje první ve veteránské kategorii, tak se pečlivě a tvrdě připravuju, protože konkurence nespí. Hodně posiluju a doufám, že se tento trénink projeví i na rychlosti. Vedle toho samozřejmě zůstávám u dlouhých distancí.
Jako prezident svazu (TTVÖ) se snažím propagovat koloběh více veřejnosti a inspirovat děti a mladistvé k poznávání našeho krásného sportu i prostřednictvím závodů.
ME 2017
Díky moc za rozhovor a všechno nejlepší.
…a jak my říkáme v Rakousku: “Gut Tritt”… v Čechách: “Trhni si nohou!” Taky děkuju za rozhovor a přeju všem našim koloběžkovým přátelům pevné zdraví a plno zábavy při jízdě na koloběžce.