Už jako malý jsem měl koloběžku, měla plná gumová cca 8" kolečka a rám z čistého železo. I přes velmi špatné technické parametry stroje jsem s koloběžkou vyrůstal a moc mě bavila. Naše společné dny však chudinka těžce snášela a postupně mě opouštěla, i když já si to ve svém junáckém věku neuvědomoval. Naši společnou dráhu životem zakončil skok na Božkovském kopci zvaném Dražky, po kterém se rozlomila na dva kousky.
MS Itálie 2010 - sprinty
Až do roku 1997 jsem byl bez. To sestra domů přivedla novou parádnici ze Zlína od Petra Vavruši. Perfektně provedená koloběžka K5 na dvou 12´´ kolech z motokár, která je dle mé zkušenosti nezničitelná. S touto koloběžkou jsem začal koloběh opravdu milovat a stal se jednou z mých životních vášní. Jednotlivé koloběžkářské mety začaly padat rychle. Regulérní výlet 25 km s prvním kotoulem plavmo. První předjetý cyklista, který na mě pokřikoval, že mi to nějak nejede a já se kousnul – od půlky kopce ten důchodce kolo vedl, jak se zatavil. Prvních 50 km. Překonání rychlosti 80 km/h. První start v Rollo lize ve Zlíně. První Euro Cup v Rožnově pod Radhoštěm…
Legendární K5
Přes prožívanou radost z každé nové kratochvíle jsem pochopil, že mezi koloběžkami jsou i rychlejší kousky. Nezvratným důkazem byli právě Finové, kteří kamkoliv přijeli, vždy nás všechny kompletně vysekali na svých Kickbicích. Dokonce i Pešťáky, v té době neohrožené vládce české ligy na jejich hliníkových speciálech 2X20´´ se sedátky. Proto padlo rozhodnutí a ze svých studentských brigád jsem si koupil Kickbika Milenium (první „maloobchodně“ prodaný kousek v ČR). To byla sedmiletá jízda! Než mi ho ukradli ze sklepa. Pak jsem si chtěl postavit plzeňskou Trojanku (nejzdařilejší kopie Kickbika v Čechách), ale nikdy jsem se na ní nesvezl, protože rám mi cestou z lakovny ukradli z auta...
Start na Košutce s Láďou Provodem
Legendární Millenium a souboj s Mírou Klánem
V té době už zkoušel postavit koloběžku kde kdo a moje volba padla na týmového kolegu Milana Gazárka, který sliboval něco super! Gazárkův pěkný, zajímavě postavený železný prototyp 28X20, se mi ale po dvou závodech Rolloligy prohnul a již byl nepoužitelný. Po prožitých zkušenostech a vzhledem k faktu, že jsem měl všechny komponenty kromě rámu, jsem si koupil zase Kickbike - rám Race Max 28X18 – no chtěl jsem ho sehnat levněji, tak jsem s klukama založil firmu a začali jsme sem Kickbiky dovážet. To byl můj první hliník a pro mě je to dodnes nejlepší koloběžka.
Dosavad platný rekord na 24h družstev
Bohužel jsem se na ní nenaučil jezdit tak jako Fiňáci a její potenciál 100% využít. I tak se mi s ní podařilo několik pěkných výsledků hlavně na MS v Itálii, kde jsme byli s českou štafetou třetí. K tomu pár dobrých umístění v lize – většinou, když nepřijeli favorité a pár medailí z Eurocupu, na který zrovna skoro nikdo nepřijel. Nejsem úplně závodník tělem a duší, bažící po vítězství, ale hlavně člověk společenský. I proto mě strašně bavilo jezdit po všech možných závodech napříč Evropou a hlavně v Čechách a potkávat spoustu zajímavých lidí.
S jednou koloběžkářkou (dokonce s mistryní světa z roku 2004) jsem se dokonce oženil a mám s ní dítě. No takže s koloběžkou až do smrti...